Vzdělávání v různých fázích života – Možná vás překvapí, co dnes „učení“ opravdu znamená.
Vzdělávání dnes není jen o nových dovednostech. Je o orientaci, smyslu a schopnosti reagovat na změnu. A to, co se potřebujeme “naučit”, se také přirozeně mění podle fáze života.
Často je vzdělávání vnímané jako něco, co má jasný plán, začátek a konec. Půjdeme do školy, napíšeme testy, získáme certifikát nebo titul a hotovo. Ale realita je mnohdy jiná, i tím, jak se v průběhu života měníme, a hlavně se mění důvody, proč se učíme a co vlastně potřebujeme.
1. Fáze – začátek profesní cesty – V této fázi hledáme identitu, zkoušíme různé role a nízkou míru zkušeností vyvažujeme aktivitou a zvědavostí. Sbíráme první vědomosti a dovednosti, poznáváme své silné stránky a začínáme se orientovat v možnostech, které před námi stojí.
Nejde ještě o specializaci nebo „správnou volbu na celý život“. Spíše o objevování, zkoušení a budování základů, na které se dá později navazovat.
2. Fáze – budování a stabilita – V další fázi už máme více odpovědnosti – rodinu, hypotéku, vedení lidí nebo jasně definovanou roli. Prostor na experimenty se zmenšuje a roste tlak na výkon i stabilitu. Právě tady se často objevují první pochybnosti, únava nebo pocit stagnace.
Začínáme si klást otázky typu:
Dává mi tohle dlouhodobě smysl? Kam se vlastně posouvám?
Vzdělávání se v této fázi stává nástrojem strategického přemýšlení. Nejde jen o další kurz, ale o to, jak využít dosavadní znalosti a zkušenosti v širším kontextu. Typicky přichází fáze, kdy po sběru vědomostí a dovedností nastává jejich využití napříč různými oblastmi – a postupné cílení na oblast, ve které chceme skutečně vynikat.
3. Fáze – přehodnocení a nový směr – S přibývajícími zkušenostmi přichází další výzvy. Trh práce se rychle mění – digitalizace, nové profese, umělá inteligence a technologický vývoj zásadně proměňují řadu oborů.
Právě v této fázi často zaznívají velmi konkrétní obavy a otázky, které slýcháme i od klientů:
„Mám obor, ve kterém mě válcuje AI. Co jiného můžu dělat se svými zkušenostmi?“
V této fázi nejde o začínání od nuly. Jde o nové využití toho, co už máme. O přenos zkušeností, práci s obavami ze změny a hledání nové role, která dává smysl v aktuálním kontextu života i trhu práce. Vzdělávání zde pomáhá určit, co chci dělat dál – a co už ne.
V každé fázi potřebujeme od vzdělání něco jiného. Vzdělání není cílem, ale je to nástroj, který nás doprovází celý život a při správném využití nás připravuje na změny a nové výzvy.
Z praxe i dat vyplývá, že:
- vzdělávání zvyšuje šanci na změnu kariéry bez výrazného propadu,
- zvyšuje pocit kontroly a klidu, nejen rozsah dovedností,
- lidé se nejčastěji vzdělávají po zlomových situacích – jako je změna práce, vyhoření nebo rodičovství.
Když mluvíme o celoživotním vzdělávání, často si představíme kurzy, certifikáty nebo nové dovednosti. Nejde o to učit se pořád víc. Jde o to učit se ve správný čas správné věci. V různých fázích života se nemění jen naše role, ale i otázky, které si klademe.
A právě tady dává myšlenka celoživotního vzdělávání skutečný smysl.
- Pro někoho je vzdělávání objevováním možností a hledáním směru.
- Pro jiného zastavením se, přehodnocením a ujasněním další cesty.
- A pro další způsobem, jak zůstat relevantní, předat zkušenosti a najít novou roli.
Celoživotní vzdělávání neznamená začínat znovu od nuly. Znamená navazovat na to, kde právě jsme – s respektem k věku, zkušenostem i realitě života.
Právě tento pohled na vzdělávání dlouhodobě zdůrazňují i mezinárodní instituce jako OECD, UNESCO nebo World Economic Forum, které mluví o vzdělávání jako o procesu provázejícím celý život, nikoliv o jednorázové fázi.
Ať je vám dvacet, třicet nebo padesát, vždy existuje forma učení, která dává smysl právě teď. Ne proto, abychom byli lepší než ostatní. Ale proto, abychom lépe rozuměli sobě a tomu, kam chceme dál směřovat.
V jaké fázi života se nacházíte teď? Co by pro vás dnes znamenalo „učit se“?