„Měla jsem jen štěstí.“
„Nejsem dost zkušený/á.“
„Ostatní to zvládají lépe než já.“
„Brzy zjistí, že vlastně nevím, co dělám.“
Řekli jste si někdy něco podobného? Přestože máte zkušenosti, zvládáte svou práci, studium nebo nové výzvy, uvnitř vás zůstává pocit, že nejste dost dobří. Že si své úspěchy vlastně nezasloužíte.
Tento stav má dokonce své pojmenování – imposter syndrom.
Nejde o diagnózu ani o slabost. Je to psychologický fenomén, který zažívá mnoho lidí napříč profesemi, věkem i zkušenostmi. Často právě ti, kteří jsou zodpovědní, výkonní a mají na sebe vysoké nároky.
A tak se projevuje Imposter syndrom (někdy označovaný jako syndrom podvodníka) popisuje situaci, kdy člověk pochybuje o svých schopnostech a má pocit, že své úspěchy získal spíše náhodou, štěstím nebo okolnostmi – ne díky vlastním kompetencím.
Přestože okolí vidí výsledky, člověk sám je často zlehčuje.
Typické je:
- připisování úspěchů štěstí,
- strach, že „na to ostatní přijdou“,
- neustálé srovnávání s ostatními,
- pocit nedostatečnosti,
- perfekcionismus,
- tlak na neustálý výkon.
Imposter syndrom se může objevit:
- při nástupu do nové práce,
- po povýšení,
- při změně kariéry,
- během studia,
- při podnikání,
- ale i v osobním životě.
Často přichází ve chvíli, kdy vystupujeme z komfortní zóny a posouváme se dál.
Proč vlastně vzniká?
Každý člověk je jiný, ale často za tím stojí kombinace několika faktorů.
1. Vysoké nároky na sebe sama
Lidé s imposter syndromem bývají velmi zodpovědní a chtějí věci dělat dobře. Jakákoli chyba nebo nejistota pak může působit jako důkaz „neschopnosti“.
2. Neustálé srovnávání
Sociální sítě i pracovní prostředí mohou vytvářet dojem, že ostatní mají vše pod kontrolou. Vidíme jejich výsledky, ale ne jejich pochybnosti, chyby nebo proces.
3. Perfekcionismus
Pokud máme pocit, že musíme vše zvládnout dokonale, snadno přehlédneme vlastní progres a zaměříme se jen na to, co ještě neumíme.
4. Nové prostřední nebo změna
Při změně práce, návratu po rodičovské dovolené, studiu nebo začátku podnikání je nejistota přirozená. Někdy si ji ale mylně vyložíme jako důkaz vlastní nedostatečnosti.
Týká se imposter syndrom i vás?
Možná se poznáte v některém z těchto bodů:
👉 máte problém přijmout pochvalu
👉 své úspěchy zlehčujete
👉 bojíte se udělat chybu
👉 máte pocit, že nejste dost kompetentní
👉 často se srovnáváte s ostatními
👉 myslíte si, že ostatní „to zvládají lépe“
👉 máte potřebu vše neustále dokazovat
Tyto pocity mohou být vyčerpávající. Dlouhodobě mohou ovlivnit sebevědomí, pracovní spokojenost i rozhodování o kariéře.
Někdo kvůli nim například:
- neřekne o povýšení,
- nepřihlásí se na zajímavou pozici,
- nezačne podnikat,
- bojí se změny,
- nebo dlouhodobě pochybuje o své hodnotě.
Jak můžete s imposter syndromem pracovat?
Dobrou zprávou je, že s těmito pocity lze postupně pracovat. Nejde o to „nikdy nepochybovat“, ale naučit se pochybnosti zvládat zdravěji.
1. Zaměřte se na fakta, ne jen na pocity
Pocity nejsou vždy objektivní realita. Zkuste si sepsat:
- co jste zvládli,
- na co jste hrdí,
- jakou pozitivní zpětnou vazbu jste dostali,
- jaké překážky jste překonali.
Často zjistíte, že vaše výsledky nejsou náhoda.
2. Přijměte, že nejistota je normální
Nejistota automaticky neznamená neschopnost.
Když se učíme něco nového nebo vstupujeme do nové role, je přirozené, že si nejsme jistí. Růst často nejde bez nepohodlí.
3. Přestaňte své úspěchy schazovat
Kolikrát jste na pochvalu odpověděli:
- „To nic nebylo.“
- „Měla jsem jen štěstí.“
- „Kdokoliv by to zvládnul.“
Zkuste si dovolit přijmout uznání bez potřeby ho okamžitě zlehčit.
4. Nesrovnávejte svůj začátek s cizím výsledkem
Na sociálních sítích nebo v práci často vidíme jen finální výsledek – ne cestu, chyby nebo nejistoty za ním.
Každý člověk je v jiné fázi života i kariéry.
5. Řekněte si o pomoc
Mnoho lidí zažívá podobné pocity, jen o nich nemluví. Sdílení s někým důvěryhodným – kolegou, blízkým člověkem nebo poradcem – může přinést úlevu i nový pohled.
Pochybnosti o sobě mohou výrazně ovlivnit pracovní život.
Někdy člověk zůstává dlouho na místě, kde není spokojený, protože má pocit, že „na něco lepšího nemá“. Jindy se bojí změny, nové role nebo větší zodpovědnosti.
Právě v takových situacích může pomoci zastavit se a během konzultace realisticky podívat se na své schopnosti.Kariérové poradenství není jen o životopise nebo hledání práce. Často je také o:
- hledání silných stránek,
- uvědomění vlastních kompetencí,
- práci se sebevědomím,
- pojmenování obav,
- a hledání dalšího směru.
Imposter syndrom neznamená, že nejste schopní. Často naopak ukazuje, že vám na vaší práci záleží, chcete se posouvat a máte vysoké nároky sami na sebe.
Důležité je nenechat pochybnosti, aby určovaly vaše rozhodnutí nebo hodnotu.
Nejistota může být součástí růstu. A někdy stačí změnit pohled na sebe sama, abychom viděli, kolik toho už opravdu umíme.